Kapitola 1. Jak vznikl rituál přijetí

Někdy v roce 2004 jsem se psychicky cítil velice bídně. Užíval jsem antidepresiva a vůbec už mi nepomáhala. Každé ráno jsem se budil nejpozději v pět hodin a během vteřiny na mě skočily hrůza a úzkost, které na mě jakoby číhaly celou noc. V tu ránu jsem byl zpocený úplně do mokra. Věděl jsem, že už nemá cenu zůstávat dál v posteli, vstal jsem a šel do prázdného obýváku, kde jsem zaklekl před oltář, meditoval, zpíval a modlil se. Zkoušel jsem všechno možné i nemožné, abych se z toho dostal, poněvadž mi bylo příšerně. Toho, co jsem mohl zkoušet, jsem měl docela dost: různé autogenní tréninky, meditační návyky, mantry, modrou alfu…
Pokračování textu Kapitola 1. Jak vznikl rituál přijetí

Kapitola 18. Osamělost (nedostatek lidské blízkosti)

Osamělost je obvyklá komponenta deprese. Je to prožitek nedostatku lidské blízkosti. V této kapitole bych rád vysvětlil, co se lidskou blízkostí přesně myslí. Vycházím ze své oblíbené spirituální hypotézy, která říká, že jsme dvousložkové bytosti. Jsme pozemské tělo vybavené intelektem a zároveň jsme nesmrtelný duch, který přišel odjinud a do pozemského těla se vtělil zcela bezešvým způsobem. Obě složky jsou živé, inteligentní, mají svou motivaci a obě utvářejí naši psychiku a intenzivně prožívají naše vztahy. Tělo je biologická složka a vztahy z hlediska těla souvisí s rozmnožováním, s reprodukcí těla, se zakládáním rodiny a plozením dětí. Duchovní složka souvisí s povzbuzením, které člověku může dát láska, se stříbrným větrem, se vzájemnou podporou a touhou po splynutí duší. Lidská blízkost zde hraje důležitou roli, je záležitostí ducha, který ji touží prožívat.
Pokračování textu Kapitola 18. Osamělost (nedostatek lidské blízkosti)

Kapitola 22. Stříbrný vítr

Knihu Stříbrný vítr od Fráni Šrámka mám velmi rád. Nebudu však mluvit o ní, ale o přeneseném významu toho, co slova stříbrný vítr původně vyjadřovala. Hezky to formuloval jeden z mých duchovních učitelů, Eduard Tomáš, který říkal, že stříbrný vítr je původní český, hezký termín pro vnímání přítomnosti Boží. Ovlivnilo mě to na celý život. Když dojde na vnímání přítomnosti Boží, pokaždé se mi vybaví toto pojmenování.
Pokračování textu Kapitola 22. Stříbrný vítr

Kapitola 30. Odpouštění rodičům

Na rovinu předem upozorňuji, že tato kapitola bude o tom, proč podle mě odpouštění rodičům nefunguje a proč nemá smysl se o ně pokoušet. Pojem odpouštění hodně používají křesťané. Shodou okolností jsem jich poznal několik, kteří ale měli se schopností odpouštět největší problémy ze všech lidí, s nimiž jsem se kdy setkal. Už tehdy jsem si uvědomil, že s odpouštěním to nebude tak jednoduché, jak tvrdí, protože kdyby to bylo jednoduché, šlo by jim to, ale jim to zjevně nešlo vůbec. Mnohokrát jsem si na tomto tématu vylámal zuby a řada lidí, které znám, také.
Pokračování textu Kapitola 30. Odpouštění rodičům

Kapitola 101. Kdo jsem já a proč to dělám?

V této závěrečné kapitole vám řeknu něco o sobě, jak to bývá zvykem uvádět o autorech na záložce přebalu knihy. Jsem Jan Zahradník Havelka. Dvě příjmení užívám jednak proto, abych byl zajímavý, a jednak proto, že jsou obě moje. Narodil jsem se jako Zahradník, a když mi bylo deset, můj otec Zahradník umřel. Když mi bylo dvanáct, adoptoval mě otec Havelka a změnili mi příjmení. Od té doby jsem se jmenoval Havelka. Na stará kolena jsem si ale začal uvědomovat, že na příjmení Havelka jsem si vlastně v životě nezvykl, že se víc cítím jako Zahradník. Proto jsem začal používat obě příjmení.
Pokračování textu Kapitola 101. Kdo jsem já a proč to dělám?